1. Počátky oboru do roku 1918

2. Období 1918 až 1939

3. Období po roce 1945

Vysokoškolská výuka byla obnovena v červnu 1945. Ústav vytápění a větrání měl prozatímního správce Prof. Ing. Jan Košťála, v šk.r. 1946/47 již vedl ústav Prof. Ing. Dr. Jan Pulkrábek (1902-1966), který byl od 1.října 1945 jmenován mimořádným (později řádným) profesorem pro obor vytápění, větrání a zdravotní techniky. Prof. Pulkrábek v téže době působil jako náměstek ústředního ředitele Československých energetických závodů. Prvním zaměstnancem ústavu – asistentem byl Ing. Miroslav Lázňovský. Předměty s tématikou vytápění a větrání, které přednášel Prof. Pulkrábek, měly základní skladbu jako roce 1939. V šk.r. 1946/47 byly přednášeny tyto předměty: Základy nauky o vytápění a větrání (2+1, 2 hod. lab.cv., povinný předmět), Praktické provádění a vyšší úlohy z vytápění a větrání (2+4, doporučený předmět), Vytápění a větrání (2+0, pro inž. stavitelství), Vytápění a větrání budov (2+0, pro architekturu a poz. stav.). Nově byl zaveden předmět Technická hygiena (2+0). V následujícím školním roce k výše uvedeným předmětům přistoupil další předmět zajišťovaný ústavem: Obecná nauka o strojích (3+0 zim.sem, 2+2 let.sem. pro inženýrské stavitelství). V šk.r.1948/49 byl základní povinný předmět přejmenován na Základy tepelné a zdravotní techniky, doporučený předmět na Vyšší úlohy z tepelné a zdravotní techniky, další předměty zůstaly beze změny. V šk.r. 1951/52 bylo na fakultě strojní zřízeno 6 kateder, mezi nimi Katedra energetiky (vedoucí Prof. Ing. Jan Košťál). Katedra zahrnovala 5 ústavů, jedním byl Ústav tepelné a zdravotní techniky. Vedoucím ústavu byl Prof. Pulkrábek, asistenty byli Ing. Ladislav Oppl (odborný asistent), Ing. Ladislav Mikyška a Ing. Jaroslav Chyský. V tomto roce bylo na vysokých školách zavedeno specializované studium – vznikly specializace v obou semestrech 4. ročníku studia. Specializace Zdravotní technika, kterou nově koncipoval a o jejíž zřízení měl vysokou zásluhu Prof. Pulkrábek, se stala základem oboru techniky prostředí. Je třeba si uvědomit, že takto pojaté studium do té doby na pražské technice mělo základ pouze v profesích vytápění a větrání. Charakteristiku podává stručná preambule studijního programu specializace z šk.r. 1952/53: “ Zdravotní technika je nový vědní obor, který se zabývá technickými prostředky k zajištění pohody prostředí. Hlavními předměty jsou: Vytápění, Větrání a klimatizace, Vzduchotechnika a Instalační technika. Předměty doplňkovými: Teplo a proudění, Osvětlení, Měřící přístroje, Pracovní lékařství, Úrazová zábrana, Čištění odpadních vod a Encyklopedie ze stavebnictví“. Pojetí specializace bylo velmi blízké dnešní technice prostředí. Na výuce se podíleli, kromě učitelů ústavu, i Ing. Haber, Dr. Mikula, Dr. Teyssler, Dr. Maštovský, Ing. Viktora, Ing. Šůla, Ing. Tomaides. K učitelům ústavu v šk. r.1952/53 přibyli asistenti Ing. Jan Smolík a Ing. Karel Laboutka. V šk.r. 1953/54 bylo na fakultě strojní celkem 10 kateder, nově byla zřízena samostatná Katedra provozní techniky (vedoucí Prof. Pulkrábek), která zahrnovala tři ústavy : Ústav tepelné a zdravotní techniky (vedoucí Prof. Pulkrábek), Ústav potrubní techniky a hydraulických strojů (vedoucí Dr. Julius Mikula, asistent Ing. Vlastimil Mach), Ústav chemického a potravinářského strojnictví. Předmět Proudění pro tepelnou a zdravotní techniku od té doby přednášel Prof. Ing. Rudolf Pešek. Následující období od roku 1954 je charakterizováno nepřetržitými změnami ve formách vysokoškolské výuky, koncipování a označování kateder a ústavů. To se nutně odráželo i ve výuce specializace, přesto však nosný program byl vždy zachován. Naše katedra prošla pěti změnami názvu, samostatnost si však zachovala do současné doby, kdy se změnila na Ústav techniky prostředí. Specializované studium rovněž prošlo změnami – celkem do dnešní doby lze zaznamenat sedm změn názvu, převážně i struktur; současný název specializovaného studia je Technika životního prostředí. K původním hlavním předmětům postupně byly zařazeny přednášky a cvičení z Prašné vzduchotechniky, později Ochrany ovzduší, Zásobování teplem, Regulace ve vzduchotechnice a vytápění, Ochrany proti hluku a vibracím, Experimentálních metod, Zkoušení strojů a Alternativních zdrojů energie. Na katedře působili externí učitelé Ing.Dr.Miroslav Lázňovský a Doc.Ing.Dr.Jaromír Cihelka, který v roce 1964 přešel na katedru do trvalého zaměstnání. Od roku 1960 nastupovali mladší asistenti – Ing. Z. Lerl, Ing. F. Drkal, Ing. K. Hemzal, Ing. R. Nový, Ing. K. Brož, Ing. J. Barták, Ing. Houštěk, Ing. D. Ptáková, Ing. L. Svárovský, i zkušení odborníci – Ing. V. Berounský, CSc. V roce 1965 se katedra přestěhovala ze svého působiště v Praze 2, Na Výtoni 10 do nové budovy fakulty strojní v Dejvicích. Zde, v následujícím období, kromě učitelských pracoven, získala i poměrně rozsáhlou halovou laboratoř, která umožnila rozvoj experimentálních metod pro výzkum i výuku.V následujícím roce (1966) předčasně zemřel profesor Pulkrábek a vedení katedry převzal Doc. Ing. Jan Smolík, CSc. Na katedru nastoupil v roce 1969 Ing. J. Hemerka, později Ing. Z. Mathauserová; od roku 1986 působili zde po kratší dobu Ing. R. Ptáček, Ing. J. Doubrava a Ing. V. Zelinger. V šk.r. 1981/82 bylo v nově koncipovaném oboru Tepelné a jaderné stroje a zařízení zřízeno 5 zaměření: a) Tepelně energetická zařízení, b) Jaderně energetická zařízení, c) Průmyslová energetika, d) Chladicí technika, e) Technika prostředí. Tato koncepce byla podporována státní energetickou politikou a z hlediska našeho oboru byla jednoznačně diskriminační, neboť ve společném 4. ročníku pro obor byly přednášeny převážně energetické předměty. Rovněž administrativní rozdělení posluchačů do jednotlivých zaměření omezovalo počet posluchačů pro zaměření techniky prostředí. Po revoluci v roce 1989 nové vedení fakulty uznalo důležitost oboru a v šk.r. 1990/91 byl zřízen samostatný obor Technika životního prostředí. Vedoucím katedry se stal v roce 1990 Doc. Ing. Richard Nový, CSc. Kromě tradičního studijního oboru (Technika životního prostředí) prostředí vznikl v šk.r. 1995/96 nový studijní obor Ekotechnika, který garantoval Ústav techniky prostředí a na jehož výuce se podílel i Ústav procesní a zpracovatelské techniky a Ústav mechaniky tekutin a energetiky, odbor tepelných a jaderných zařízení. (v dalších letech byla Ekotechnika zahrnuta do oboru Technika životního prostředí). Od šk.r. 1993/94 po zřízení 3 letého bakalářského studia na fakultě strojní je katedra garantem i bakalářského studia Technika životního prostředí a tepelná technika. V období 1991 až 1998 postupně nastoupili na katedru Ing. L. Mareš, Ing. J. Bašta, Ing. M. Kolbabová, Ing. P. Hofmann, Ing. M. Lain, Ing. J. Barták, Ing. B. Šourek, Ing. J. Schwarzer. V současné době působí na Ústavu techniky prostředí: učitelé – Doc. Ing. Vladimír Zmrhal, Ph.D. (vedoucí ústavu), Prof. Ing. František Drkal, CSc. (dílčí úvazek), Prof. Dr. Ir. Jan Hensen (dílčí úvazek), Prof. Ing. Jiří Bašta, Ph.D., Ing. Jindřich Boháč, Doc. Ing. Jiří Hemerka, CSc., Ing. Martin Barták, Ph.D.,  Ing. Miroslav Kučera, Ph.D., Ing. Miloš Lain, Ph.D., doc. Ing. Tomáš Matuška, Ph.D., doc. Ing. Richard Nový, CSc. (dílčí úvazek), Ing. Roman Vavřička, Ph.D., mechanik – Jiří Rada, sekretářka – Zina Gorgoňová. Do roku 2001 absolvovalo oborové studium v 49 ročnících asi 1200 posluchačů denního studia (cca 25 posluchačů v každém roce). Až do roku 1990 bylo oborové studium techniky prostředí na strojních fakultách pouze na ČVUT v Praze, proto zde studovali posluchači z celé republiky, tehdy i ze Slovenska; v té době studovali obor i mnozí zahraniční studenti. Oborové studium absolvovali i studenti dálkového studia, zvláště v období 1960 až 1970 (průměrně 5 posluchačů ročně). Ústav techniky prostředí od svého vzniku byl školicím pracovištěm pro výchovu vědeckých pracovníků oboru – kandidátů věd (CSc.), nyní doktorů (Ph.D.). Pod vedením profesorů a docentů ústavu získalo vědecké hodnosti v oboru přibližně 100 inženýrů. Pro doškolování inženýrů v praxi byly pořádány postgraduální kurzy (často opakovaně) na témata: Sušení, Prašná vzduchotechnika, Klimatizace, Teplárenství, Ochrana čistoty ovzduší, Bezpečnost práce, Vytápění, Snižování hluku a vibrací. Tradice vzdělávání inženýrů z oboru pokračuje v současné době kurzem celoživotního vzdělávání Větrání a klimatizace. V oboru techniky prostředí se habiltovali: Doc. Oppl, Doc. Mikula, Doc. Cihelka, Doc. Smolík, Doc. Chyský, Doc. Laboutka, Doc. Valchář, Doc. Hemzal, Doc. Drkal, Doc. Nový, Doc. Brož, Doc. Hemerka, Doc. Hensen, Doc. Bašta, Doc. Matuška, Doc. Zmrhal z nichž sedm bylo jmenováno profesory (Prof. Smolík, Prof. Hemzal, Prof. Chyský, Prof. Laboutka, Prof. Drkal, Prof. Hensen, Prof. Bašta).

Co mají společného Ústav techniky prostředí a výukové středisko FS na Herbertově ?

4. První učitelé oboru

Autor: Prof. Ing. František Drkal, CSc.