1. Počátky oboru do roku 1918
2. Období 1918 až 1939
Ve šk.r.1917/18 je do studijního programu pražské techniky zařazen předmět Theorie topení a strojního chlazení (3. ročník, rozsah: př.+cv. zim.sem. 2+1, let.sem. 2+1, povinný předmět pro obor strojní a elektro), který přednáší profesor Ing. Dr. Jaroslav Hýbl , dříve šéfinženýr První českomoravské továrny na stroje v Praze, habilitovaný v roce 1908, profesorem od roku 1917. Osnova zahrnovala např. partie „sdílení tepla, teorie a stavba kompresorů, kondenzátorů a chladičů, chlazení absorpční, teorie větrání a topení, ústřední topení vodní, parní a vzdušní“. Prof. Hýbl byl vedoucím Ústavu theorie a stavba strojů hydraulických a strojní chlazení a topení (jeden ze 13 ústavů odboru strojního) a přednášel i předmět Theorie a stavba hydraulických strojů. Ve šk.r. 1922/23 
(po vzniku ČVUT v Praze se šesti fakultami, zvanými vysoké školy – 1920) bylo zřízeno na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství 27 ústavů (místo původních 13), jedním z nich byl Ústav topení a větrání, vedení (řádná profesura) však nebylo obsazeno (až do roku 1930). Přednášky předmětu prof. Hýbla Strojní chlazení a topení však pokračovaly i když ústav se přejmenoval na Ústav hydraulických strojů a strojního chlazení.
Příklad učebních textů z roku 1920 vydaných spolkem posluchačů
Od šk.r. 1925/26 byly na ČVUT přednášeny předměty Topení a větrání budov (suplováno Ing. Dr. Dürschmiedem) pro architekturu a poz. stavitelství a Ústřední topení a větrání (suplováno Ing. Dr. Františkem Srbkem) pro inž. stavitelství. Tyto přednášky byly jistě přístupné i posluchačům strojního oboru, zvláště když později Dr. Srbek přešel na Vysokou školu strojní a elektrotechnickou. V roce 1930 byl na této škole (fakultě) jmenován vedoucím Ústavu topení a větrání smluvní profesor Ing. Dr. František Srbek (1867-1948), který se podstatně zasloužil o vybudování tohoto samostatného ústavu. Od šk.r. 1929/30 přednášel Prof. Srbek na oddělení strojního inženýrství (tj. na strojní části vysoké školy strojní a elektrotechnické) nový povinný předmět Nauka o topení a větrání ( v šk. r. 1932/33, 3.roč. let.sem. 2+1, 2 hod. cvičení v strojní lab.) a doporučený předmět Nauka o topení a větrání (2+4), který navazoval na předmět povinný. Z osnovy povinného předmětu vybíráme některé ukázky: „Výpočet spotřeby tepla v budovách, ochrana budov proti ztrátě tepla. Komíny, paliva a jejich využití. Kamna, sporáky. Ústřední topení teplou vodou. Kotle, potrubí, topná tělesa, izolace potrubí, regulace.Výpočet. Ústřední topení parou o nízkém tlaku. Ústřední topení vzduchem. Dálkový rozvod tepla. Tepelné centrály. Využití odpadního tepla. Větrání budov samotížné a s mechanickým pohonem. Filtry, topné aparáty, rozvodná potrubí, ventilátory, exhaustory“. Doporučený předmět měl tuto osnovu: „Stručné opakování o ústředním topení parou, vodou a vzduchem. Výpočet a návrh ústředního topení parou, vodou a vzduchem a zařízení větracích. Prohlídka hotových zařízení“. Prof. Srbek působil nejprve jako asistent na technice v Praze, později jako konstruktér v hutích, pracovník oddělení pro ústřední vytápění a větrání v První českomoravské továrně na stroje v Praze a od roku 1912 jako honorovaný docent pro vytápění a větrání na vysoké škole technické v Brně. Byl autorem mnoha článků z oboru vytápění a tepelného hospodářství a knihy Ústřední topení a jeho obsluha (1939). V téže době (od roku 1929 až do uzavření techniky v roce 1939) byl zaměstnán na Ústavu strojů vodních a tepelných pro oddělení elektrotechnické, později ústavu Všeobecného strojnictví (vedoucí profesor Ing. Václav Krouza) ve funkci konstruktéra Ing. Jan Pulkrábek (v roce 1936 zde získal doktorát). Po odchodu prof. Srbka v roce 1937 do výslužby, od šk.r.1938/39 byl jmenován prozatímním správcem Ústavu vytápění a větrání (Na Výtoni 706) profesor Ing. Jan Košťál, přednášky konal soukromý docent Ing. Dr. Karel Kalous (1896-1942). Doc. Kalous přednášel povinný předmět II. státní zkoušky Nauka o topení a větrání I (2+1, 2 hod lab.cvič.), dále doporučený předmět Nauka o topení a větrání II (2+4) . Dále na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství přednášel předmět Topení a větrání budov (2+0) a na Vysoké škole inženýrského stavitelství předmět Topení a větrání (2+0). Doc. Kalous od roku 1922 (po ukončení inženýrského studia strojního oboru) působil jako inženýr v průmyslu ústředního vytápění, po získání doktorátu (1935) se v roce 1937 habilitoval pro obor ústředního topení a větrání. Byl také členem zkušební komise pro II. státní zkoušku a zástupcem docentů v profesorském sboru školy (fakulty). Přitom pracoval jako civilní inženýr a odborný poradce při magistrátu města Prahy, byl činný též ve spolku československých inženýrů a architektů a od roku 1939 hlavním redaktorem Strojnického obzoru. Byl autorem přes 20 odborných pojednání uveřejněných v domácích i zahraničních časopisech. Jeho práce o sálavém vytápění se staly uznávaným základem teorie tohoto způsobu vytápění. Všeobecně byl hodnocen jako vysoce erudovaný odborník. Pro edici Technický průvodce připravoval knihu o ústředním vytápění; práci však přerušila jeho předčasná smrt v roce 1942. Po válce připravil do tisku Prof. Pulkrábek podle materiálu připraveného Doc. Kalousem publikaci Kalous-Pulkrábek: Ústřední vytápění, 1. část. V třicátých letech minulého století se poměrně příznivě rozvíjel průmysl z oboru větrání a vytápění, který vycházel z tradiční domácí strojírenské výroby. Ve vzduchotechnice byla jednou z prvních firem oboru firma Janka v Radotíně, založená v roce 1872 Janem Jankou, vyučeným ve Vídni. V suterénní dílně v Dlouhé ulici v Praze se vyráběly ventilátory, vzduchotechnické sběrače prachu, potrubí aj. Závod se označoval „Továrna ventilátorů, zařízení vzduchotechnických a ústředního topení”. Dalším výrobcem z oboru vzduchotechniky byla (od roku 1913) firma Podhajský v Hostivaři. Výrobou a dodávkami vytápěcí a větrací techniky se zabývala První Českomoravská továrna na stroje v Praze, ve které působili mnozí reprezentanti oboru (Jan Ev. rytíř Purkyně, profesor Hýbl, profesor Srbek). První rozsáhlejší klimatizační zařízení v Praze pro budovu Elektrických podniků u Hlávkova mostu a budovu Penzijního ústavu na Žižkově řešila koncepčně zahraniční firma Carrier. Škodovy závody Plzeň převzaly plnou záruku za dodávku za podmínek, že nebude více než 10 % dodávky zakoupeno v cizině. Kromě Škodových závodů se na realizaci podílely Janka Radotín, Pragoferra Strašnice, Ing. Podhajský Hostivař; vzduchotechnické elementy byly podrobovány zkouškám na ČVUT v Praze (F. Máca). Úspěch těchto zařízení podnítil další uplatňování klimatizace u nás, i když výuka klimatizace na pražské technice se rozvinula až po roce 1945. Válečná léta 1939 až 1945 úplně přerušila činnost vysokých škol, učitelé odešli do praxe nebo byli penzionováni, budova na Karlově náměstí byla obsazena německou technikou. Záchrany materiálů České matice technické se účastnila řada učitelů, mezi nimi i Dr. Pulkrábek.