Ústav techniky prostředí zajišťuje v současné době výuku v oboru Technika životního prostředí magisterského (inženýrského) studijního programu Strojní inženýrství a výuku v mezifakultním studijním programu Inteligentní budovy; v bakalářském studijním programu garantuje výuku v oboru Technika životního prostředí.  Ústav dále vede v doktorském studijním programu studium oboru Technika prostředí.

Pro magisterský studijní program ústav zajišťuje prohloubenou výuku z mechaniky tekutin, sdílení tepla a přenosu hmoty se zaměřením na aplikace v oboru. Kromě uvedených teoretických témat jsou nosnými oborovými předměty ústavu Vytápění, Větrání, Klimatizace, Ochrana ovzduší, Snižování hluku a vibrací, Zásobování teplem, Alternativní zdroje energie a Regulace. V těchto předmětech nabývají studenti znalosti z konstruování, projektování a dimenzování strojů a technických zařízení oboru. Součástí oborového studia jsou i metody měření a hodnocení kvality životního prostředí (předmět Experimentální metody) se zaměřením na vnitřní a vnější ovzduší, tepelný stav prostředí, hluk a vibrace strojů. Experimentální výuka zahrnuje i metody pro stanovení funkčních parametrů zařízení techniky prostředí.

Základní směry oboru Technika životního prostředí

 

VĚTRÁNÍ A KLIMATIZACE

Studenti získávají konstrukční a projekční znalosti prvků a systémů pro zajišťování čistoty ovzduší a tepelného komfortu v obytných a průmyslových objektech (byty, nemocnice, divadla, kina, obchody, restaurace a výrobní objekty zvláště ve strojírenství, energetice, hutích, chemii, zemědělství, elektrotechnice). Úprava vzduchu (filtrace, ohřev, chlazení, vlhčení, odvlhčování) je založena na aplikacích termomechaniky a hydromechaniky. Většina zařízení je provozována v automatickém režimu. Kvalifikace v oboru zahrnuje i automatickou regulaci a chlazení. V návrzích a projekčních pracích (výpočtech, kreslení) se při výuce uplatňuje výpočetní technika a simulační metody.

VYTÁPĚNÍ

Předmětem výuky jsou metody návrhu ústředního vytápění, rozvodů tepla a zdrojů tepla pro vytápění, které dnes přechází převážně na ušlechtilá paliva, stejně jako konstrukční a projekční znalosti. Uplatňuje se zde soubor technických řešení v sestavě: zdroj tepla (kotel, alternativní zdroj energie včetně zpětného získávání tepla) – rozvody teplonosné látky (hydraulika rozvodů vody, hydraulické vyvažování…) – akumulace tepla (navrhování zásobníků tepla) – otopné plochy (otopná tělesa, podlahová, stěnová a stropní otopná plocha) – regulace a měření spotřeby tepla. V oboru se výrazně projevuje nutnost snižování spotřeby energie a to jak lepším tepelně-technickým řešením budov, tak uplatněním moderních systémů vytápění, vhodného návrhu otopných ploch a hydraulických parametrů otopných soustav včetně regulace tepelného výkonu.

ALTERNATIVNÍ ZDROJE ENERGIE

Absolventi zvládnou navrhování a hodnocení přínosů zařízení využívajících alternativních zdrojů energie, zejména sluneční energie (solární tepelné soustavy), energie prostředí (tepelná čerpadla) a energie biomasy. Zvládnou navrhovat jak jednotlivé prvky pro využívání a přeměnu energie (solární kolektory, tepelná čerpadla …), tak i kompletní energetické soustavy a aplikace. Umí vyhodnotit ekonomické i ekologické přínosy.

OCHRANA OVZDUŠÍ

Výuka je zaměřena na konstrukci a projekci odlučovačů tuhých a plynných znečišťujících látek, měření emisí a imisí, hodnocení znečištění ovzduší, legislativu v ochraně ovzduší, základy rozptylu znečišťujících látek v atmosféře. Ve výuce se čerpá z bohatých zkušeností při zapojení ústavu do řešení výzkumných a vývojových projektů a spolupráce s průmyslem na konkrétních úkolech v oblasti ochrany ovzduší.

HLUK A VIBRACE

Odborná kvalifikace v této oblasti je neopominutelnou částí vzdělání techniků zabývajících se ochranou životního prostředí i projektantů vzduchotechnických a vytápěcích zařízení. Umožňuje absolventům ucházet se o místa konstruktérů, projektantů i specialistů na provoz strojních zařízení. Absolventi se uplatňují i u hygienické služby při schvalování projektů v komunální oblasti. Předmětem výuky jsou nejen metody snižování hluku strojů, metody pasivních protihlukových opatření (tlumičů hluku a vibrací), ale i metody hodnocení hluku strojů a protihlukových opatření. V oblasti péče o životní prostředí u strojních inženýrů je problematika hluku jednou z nejzávažnějších, neboť podstatná produkce hluku (akustické energie) pochází od strojních zařízení.